V případu, který rozdělil veřejné mínění, Dominik Feri, bývalý poslanec za TOP 09, čelí obvinění z dvou znásilnění a jednoho pokusu o znásilnění. Po nepravomocném rozsudku, který mu uložil tříletý trest odnětí svobody, Feri vehementně odmítá obvinění, označuje ženy za lhářky a podává rozsáhlé odvolání. Tento případ zdůrazňuje naléhavou potřebu transparentnosti a přesně definovaných důkazů v soudních sporech, včetně sexuálního násilí.
Debata se točí kolem základních principů spravedlnosti a nutnosti zpřístupnit obsah rozsudků a soudních procesů veřejnosti. Mnoho právních expertů varuje, že odsuzování lidí na základě pouhých slovních tvrzení připomíná praktiky inkvizičních soudů ve středověku, kde bylo možné za slova poslat člověka na smrt. Tyto obavy vyvolávají zásadní otázky o důkazech a jejich roli v moderním soudnictví.
Zmocněnkyně obětí, Adéla Hořejší, a její klientky, které Feri označil za lhářky, žádají vyšší odškodnění, zdůrazňujíce rozpor mezi Feriho tvrzeními a jejich vlastními zkušenostmi. Navzdory absenci fyzických důkazů soud původně rozhodl ve prospěch obětí na základě výpovědí a znaleckých posudků. Tento případ tak poukazuje na složitou povahu důkazů v případech sexuálního násilí a zdůrazňuje potřebu pečlivého posouzení všech dostupných informací.